Listopad 2008

Co k Vánocům pro Vaše blízké

26. listopadu 2008 v 7:10 | Didla |  Vánoce


Někdy je vybrat dárek k Vánocům těžké,tady jsou nějaké typy ode mě..



Pro tatínka:

Pokud je blázen do motorek tak třeba předplatné nějakého časopisu např. motoxpress
















Víte jakou poslouchá hudbu?Co nějaké CD s jeho oblíbenou kapelou nebo stojan na CDčka






















Pro ty, kteří chtejí do svého milovaného tatínka něco málo investovat:)..Navigace

Kosmetika,nikdy nezklame.Doporučuji AXE dark temptation (krásně voní)














Třeba oblečení..(vtipná trička nebo trenýrky:))























Můžete nechat udělat na zakázku pivní sklenici ve tvaru holínky:)












Pro maminku:

Kuchyňského robota,či jinou elektroniku do kuchyně (odšťavňovač,mixér,kávovar)

















Kosmetika, neoriginální, ale je to jen pro ni,takže potěší..


















Souprava příborů krásně zdobených (finančně náročnější)










Dekorační, bytové doplňky
















Parfém, tak ten potěší snad každou ženu:) nebo, ne?
































Pro (starší) sestřičku:

Tak začneme kosmetikou: Barva na vlasy (pokud si barví)



























Holící strojky (epilátor, depilátor)























Řasenka


















Další z typů na dárek pro vaší milovanou sestřičku je kabelka (nepostradatelná)













Batoh do školy, nebo jen tak na výlety













Čepičku, aby nebyla ziminka



















Novou peněženku, stylovou, moderní, luxusní














Pro bráchu můžete to samý (kromě té kosmetiky:)) akorát pánské..

Tak doufám že Vám to pomůže v rozhodování (už je na čase).Víc sem toho dávat nebudu,ty nejbližší lidičky z rodiny tu máte..A pro přítele nebo přítelkyni už musíte vědět sami, co potřebují:)

Tohle cukroví pečem doma..

23. listopadu 2008 v 18:18 | Didla |  Vánoce
Rafaelo
1 balení vanilkových oplatek Opavia-Zlaté
20 dkg sušeného mléka
15 dkg moučkového cukru
15 dkg kokos. moučky
1 celé máslo
mandle

Oplatky semeleme,přidáme mléko,cukr,moučku,máslo a zamícháme.Tvoříme kuličky,do každé dáme spařenou,oloupanou madli a obalíme v kokosu.

Čokoládové hrudky
Na 20 kousků:
120 g mléčné čokolády
20 g ztuženého tuku
100 g oloupaných mandlí
2 lžíce rumu
papírové košíčky

Čokoládu nalámeme do vodní lázně,přidáme ztužený tuk a vymícháme dohladka.Mandle nasekáme (necháme stranou na ozdobu) a spolu s rumem vmícháme do čokolády.Plech nebo tác vyložíme pečícím papírem a lžičkou vykrajujeme z vychladlé čokoládové směsi malé hrudky,ozdobíme je kousky mandlí a necháme při pokojové teplotě úplně vychladnout.Poté je naskládáme do papírových košíčků.

Kokosové kuličky
15 dkg ztuž. tuku
20 dkg prášk. cukru
20 dkg kokosu
1 celé vejce
2-3 lžíce kakaa
1 lžíce rumu

Tuk rozehřejeme a přidáme ostatní přísady.Z těsta děláme malé kuličky,které pak obalujeme v kokosu nebo v čokoládě.

Ořechy
20 dkg hl. mouky
14dkg másla
10dkg ořechů
10dkg cukru
špetka prdopeče
Náplň: 6 dkg rozemletých ořechů
10 dkg cukru
-rozdělat s bílkem


Gelové nehty

22. listopadu 2008 v 11:24 | Didla |  Gelové nehty..
Po úpravě gelových nehtů se vám zvedne sebevědomí a zvýrazní se vaše osobnost. Váš osobní styl se promítá nejen do oblékání, líčení, ale i do úpravy nehtů.
Každá žena si může zvolit přesně takový styl, který jí vyhovuje a sedí (zvolit materiál a délku nehtů, tvar nehtu, styl úpravy a samozřejmě barvu finálního nalakování a doplnění ozdobami).

Péče o nehty
Aby ruce a nehty vypadaly vždy krásně, musíte o ně pečovat. Suché pokožce rukou dopřejte jemný peeling, masáž, výživu v podobě masek na ruce a nehty (stačí aplikace jednou týdně) a často používejte jemný krém na ruce a nehty.
Můžete vyzkoušet i parafinový zábal, pokožka se po ní viditelně zjemní a ruce v krátké době získají krásný a upravený vzhled.
Míváte-li často studené ruce, trpíte zřejmě špatným krevním oběhem, proto vyzkoušejte masáže. Začněte masáž u konečků prstů a krouživými pohyby postupujte k zápěstí. Takto promasírujte každý prst 3-4krát a pak přejdetě k tzv. roztírání rukou (můžete použít olejíček).

Nejžádanější úpravy nehtů - modeláž nehtů - gelové nehty
Klientky si rády nehty zdobí bez ohledu na věk. Největší zájem je o květinové vzory. Mohou se zdobit podle ročních období, podle události (svatba, ples apod.) a zajímavým efektem je tzv. 3D efekt, kdy např. kytičky v naneseném gelu jakoby "plují". I do zdobení nehtů se promítají aktuální trendy, ale je důležité, aby vám zvolený styl slušel, aby typově seděl k vaší osobnosti.
Zdobení nehtů je třeba přizpůsobit i povolání - ne vždy je vhodné pestré a nápadné zdobení nehtů. Jsou také typy žen, které chtějí působit co nepřirozenějším dojmem. Je důležité, abyste se cítila sama sebou a neměla pochybnosti, zda vám to sluší či nikoliv.
Záleží u modeláže nehtů na věku?
U modeláže nehtů věk určitě hraje roli. Ženy do 30 let volí nejčastěji francouzskou modeláž nehtů. Ženy starší volí jemné pastelové tóny a v období plesové sezony vevodí barva červená.
Nejpopulárnějším tvarem nehtů jsou rovné špičky, starší ženy by měli volit nehty se špičkou spíše zakulacenou. Správná volba tvaru nehtů vám může změnit vzhled rukou, zejména prodloužit prsty. Nechte si poradit od nehtové designérky.
Proč volit modeláž nehtů?
Modeláž nehtů je doporučována z důvodu estetického a z důvodu slabých a lámavých přírodních nehtů. Pěstěné ruce a nehty jsou vaší vizitkou a pokud nemáte od přírody krásné nehty a chcete to změnit, volte modeláž nehtů. Během pár hodin vám manikérka či nehtová designérka může několika způsoby a technologiemi nehty prodloužit a zpevnit.
Druhy modeláže nehtů
Nejznámější a nejpoužívanější je akrylová a gelová technologie prodlužování nehtů. Výsledkem jsou pevné a přirozeně vypadající nehty.
Akrylové nehty - modeláž nehtů
Výhodou akrylových nehtů je, že rychle tvrzené nehty jsou pevnější. Naopak nevýhoda je, během práce budete cítit nepříjemný silný zápach a jsou možné i alergické reakce (nedivte se, že manikérka použije roušku). V dnešní době jsou ale materiály čím dál šetrnější k našemu zdraví a již existují i akryly bez zápachu a bezprašnou technologií. Akryl se nehodí pro slabé a měkké nehty.
Gelové nehty - modeláž nehtů
Gelové nehty jsou pružné, tenčí a pro váš vlastní nehet částečně prodyšné. Vzhled gelových nehtů je více přirozenější než u akrylu. Současné gelové systémy na modelování nehtů jsou vyrobené bez kyselinových materiálů a to dává možnost dlouhodobého nošení bez neblahého vlivu na zdraví.
Gelové nehty napořád?
Umělé nehty se musí po první modeláži doplňovat. Častost doplnění je u každé zákaznice individuální, záleží na rychlosti růstu vašeho nehtu, ale je to zhruba co 3-4 týdny. Po první modeláži mohou vaše nehty růst rychleji - při modeláži dochází zároveň k masáži prstů, což růst podporuje.

Gelová technika krok za krokem - modeláž nehtů
Gelové nehty se mohou aplikovat na jakoukoliv velikost i tvar nehtu. Gelové nehty se tvoří nanášením vrstev gelu na přírodní nehty. Vzájemně se spojí a ztvrdnou v pevný nehet. Nehty tuhnou působením ultrafialového světla v UV lampě. Mezi umělými nehty mají gelové nehty nejpřirozenější vzhled - vypadají jako vaše vlastní, jen jsou delší a pevnější a lak na nich vydrží opravdu dlouho. Gelové nehty vám ušetří spoustu času v péči o pěstěné ruce.



Prvním krokem je dezinfekce, odmaštění a zdrsnění nehtů a následné nalepení plastových tipů a jejich přepilování.
Poté se na nehty nanáší PRIMER (tekutina, zvyšující přilnavost materiálu). Na takto připravený nehet se nanáší první vrstva gelu (base) a vytvrdí se v UV - lampě na 2 minuty.
Následuje druha silnější vrstva tzv. modelovacího gelu. Během nanášení této vrstvy tvarujeme C-oblouk (zesilujeme stresovou zónu) a opět vytvrdíme v UV-lampě na 2 minuty.
Poté manikérka vypiluje požadovaný tvar a odpráší nehty.
Nanesení třetí fáze gelu na lesk obnáší opět vytvrzení v UV-lampě.
Modeláž nehtů je v tomto okamžiku hotová a může se přistoupit k lakování či jinému druhu zdobení nehtů.
V dnešní době je spousta druhu zdobení nehtů: malování, akvarijní efekt (plovoucí zdobení v gelu), pirsing, 3D zdobeni a jiné.
Hrozí při modeláži nehtů riziko?
Riziko při modeláži hrozí v případě, že jej provádí laik nebo nejsou dodržována některá pravidla. Nebezpečím je hlavně pilování a zdrsňování samotného nehtu při první aplikaci (případně při úpravách, kdy se nehet ulomil a musí být nahrazen novým). Zdrsnění povrchu nehtu musí být prováděno jemně, opatrně, nesmíte pociťovat bolest.
Poškození nehtové ploténky při modeláži
Stačí opravdu chvilička a nehet je k aplikaci připraven, proto navštěvujte speciálně vyškolené manikérky a designérky, nesnažte se o provádění nehtové modeláře doma či u kamarádky, která to "umí".
Může se stát, že si poškodíte nehtovou ploténku a narušíte celý nehet, mohou se vyskytnou i plísně a léčba je velmi bolestivá. Při správně provedené modeláži a následném doplnění je přírodní nehtová ploténka v pořádku - není výrazně ztenčená nebo poškozená.

typy..

22. listopadu 2008 v 11:23 | Didla |  Gelové nehty..
Permanentní francie

Permanentní neboli francouzská manikúra

Permanentní francie je zvýraznění volného okraje nehtu bílou nebo libovolnou barvou gelu či laku. Permanentní je proto, že se neoloupe ani nepoškodí. Nanáší se nejlépe pod gel, kde je také nejefektivnější.

Gelové nehty bez tipů

Gelová modeláž uv gelem - šablonová technika

U této gelové modeláže se šablonovou technikou se nepoužívají tipy ani lepidla, je tedy k nehtům šetrnější. Před modeláží se nehty upraví a očistí a pak už se pracuje jen s uv gelem.

Gelové nehty

Modeláž nehtů uv gelem - gelové nehty

Před samotnou modeláží předchází očištění a upravení vlastních nehtů. Po nalepení tipů - umělých nehtů a jejich zapilování se nanáší gel, který se zapéká v uv lampě. Podle přání zákaznice se nanáší francouzská manikúra bílá nebo barevná. Gelové nehty působí zcela přirozeně a jsou pevné.

Akrylové nehty

Modeláž nehtů uv akrylem

Před samotnou modeláží nehtů předchází opět základní úprava vlastních nehtů. Po nalepení tipů - umělých nehtů a jejich zapilování nanášíme uv akryl, neboli pryskyřici a zapékáme v uv lampě. Akrylové nehty jsou vždy hrubší než gelové. I u této modeláže s akrylem lze provést permanentní francii. Tento uv akryl nezapáchá.

Potažení nehtů

Potažení přírodního nehtu gelem

Pro ty z vás, které upřednostňujete přírodní nehty, ale nejste spokojené, protože Vám na nich lak vydrží maximálně 2 dny nebo je máte měkké a tenké, je tady potažení nehtů gelem. Tato metoda nehet nepoškozuje a samotný nehet zpevňuje. Pak Vám lak vydrží i 2 týdny a ruka je stále upravená.

Japonská manikúra

P.shine - japonská manikúra
%3

obrázky nehtů

22. listopadu 2008 v 11:19 | Didla |  Gelové nehty..


Vánoční cukroví

21. listopadu 2008 v 6:35 | Didla |  Vánoce
Kokosky

Těsto: 250 g hladké mouky, 500 g kokosu, 250 g másla, 200 g moučkového cukru, 2 vejce
Na ozdobu: moučkový cukr

Sypké přísady vysypeme na vál, přidáme dvě vajíčka a na kousky nakrájený změklý tuk. Těsto rukama důkladně prohněteme a uložíme do chladničky. Z vychlazeného těsta strojkem tlačíme asi šest centimetrů dlouhé tyčky, které stáčíme do věnečků a klademe na moukou vysypaný plech. Pečeme v mírné troubě asi 20 minut. Kokosky ještě horké obalujeme v moučkovém cukru, který můžeme smíchat s jedním vanilinovým cukrem.



Biskupský chlebíček

Těsto: 4 vejce, 80 g krystalového cukru, 80 g polohrubé mouky, 150 g směsi sušeného ovoce a ořechů (sekané mandle, sekané oříšky, hrozinky, sušené hrušky, datle, fíky či kandované ovoce), máslo a polohrubá mouka na vymazání a vysypání formy

Na ozdobu: oříšková poleva z polotovaru nebo čokoládová poleva

Z bílků ušleháme tuhý sníh, do něj přimícháme asi polovinu cukru. Postupně zašleháváme žloutky, vždy asi se třetinou mouky a třetinou zbylého cukru. Do takto připraveného těsta přidáme směs nadrobno nasekaného ovoce a oříšků a lehce promícháme. Těsto vlijeme do úzké vyšší formy, kterou předtím vymažeme máslem a vysypeme polohrubou moukou. Upečený prochladlý chlebíček polijeme čokoládovou nebo oříškovou polevou.



Čokoládové kuličky

Těsto: 250 g másla, 100 g moučkového cukru, 100 g celých lískových oříšků, 250 g maizeny, 75 g hladké mouky, 30 g kakaa, 1 vanilinový cukr, špetka zázvoru, špetka skořice
Na ozdobu: moučkový cukr

Změklé máslo utřeme s cukrem, vanilinovým cukrem, maizenou, třetinou mouky, kakaem a kořením. Přidáme i zbylou mouku a těsto prohněteme. Uložíme je do chladu. Z vychlazeného těsta tvoříme válečky, které nakrájíme na stejná kolečka. Do kousku těsta vložíme jeden lískový oříšek a vytvarujeme kuličku. Pečeme na moukou vysypaném plechu asi 20 minut. Po upečení a vychladnutí posypeme kuličky moučkovým cukrem.



Datlové kopečky

125 g másla, 200 g ovesných vloček, 250 g datlí, 2 vejce, 100 g moučkového cukru, 1 vanilinový cukr, 1/2 kávové lžičky prášku do pečiva

Rozpuštěné máslo smícháme s ovesnými vločkami a necháme znovu ztuhnout. Datle vypeckujeme a nadrobno nakrájíme. Utřeme vajíčka s cukrem, vanilinovým cukrem a práškem do pečiva. Přidáme datle, vločky a pečlivě promícháme. Dvěma kávovými lžičkami tvoříme hrudky, které klademe na vymaštěný plech. Pečeme ve středně vyhřáté troubě asi 20 minut.



Mandlové věnečky

Těsto: 250 g másla, 250 g moučkového cukru, 250 g hladké mouky, 125 g mletých mandlí, 1 vanilinový cukr, 1 vejce, 125 g maizeny, 2 kávové lžičky prášku do pečiva

Na ozdobu: čokoládová poleva
Všechny suroviny elektrickým šlehačem dobře promícháme s jednou třetinou hladké mouky. Pak přidáme i zbylou mouku, těsto propracujeme a necháme asi půl hodiny uležet v chladu. Hmotu naplníme do stříkačky. Na plech, který jsme vyložili papírem na pečení, stříkáme věnečky. Pečeme je ve vyhřáté troubě asi 10-12 minut. Vychladlé věnečky pak do poloviny máčíme v tmavé čokoládové polevě.

Perníčky bez uležení
(jsou měkké a dobré ihned)

400g hladké mouky
120g moučkového cukru
160g medu
60g tuku
2 vejce
½ lžičky sody
2 lžičky koření


Perníčky k uležení
(min. 14 dní)

500g hladké mouky
200g práškového cukru
170g medu
80g rozpuštěného másla
2 vejce
5g jedlé sody
kakao k přibarvení


Postup:
* Těsto nechat přes nocodležet
* Vyválet
* Předehřát troubu na 150 stupňů
* Na plech vykrájet různé tvary
* Péci tak dlouho, než perníčky světle zhnědnou
* Ještě horké potřít vejcem rozšlehaným se lžičkou vody, aby se leskly.


Perníčky bez uležení - velké množství

1kg hladké mouky
300g cukru
500g medu
150g tuku
5 vajec
2 prášky do perníku
trochu koření a kakaa


Poleva na zdobení

1 bílek
140 - 160g prosátého moučk. cukru
pár kapek šťávy z citronu
Vše dobře ušlehat, až je poleva sněhobílá a pevná.

Vánoční houbičky,kuličky

· 140 g mandlí nebo vlašských či lískových ořechů umeleme
· 140 g moučkového cukru
· kakao,
· citrónová šťáva,
· vanilkový cukr

Cukr (můžeme roztavit), přidáme trochu citrónové šťávy, vanilku nebo vanilkový cukr , spojíme s ořechy a zpracujeme. Asi třetinu hmoty této hmoty oddělíme a do dvou třetin přidáme kakao. Ze světlé hmoty vypracujeme nožičky hříbečků a z hmoty tmavé na ně nasadíme hlavičky. Z tmavé kakaové hmoty můžeme také vyrábět kuličky, do nichž obrácenou vařečkou uděláme důlek, který můžeme plnit rozmíchaným žloutkem s vanilkovým cukrem, příp. trochou vaječného koňaku. Vše pak rozložíme na mísu a sušíme.

Vanilkové rohlíčky

· 350 g polohrubé mouky
· 250 g tuku (Hery)
· 100 g cukru
· 140 g ořechů (nejlépe vlašských) rozemletých
· cukr moučka s vanilkou na obalování

Vše zpracujeme v těsto, tvoříme či vykrajujeme rohlíčky a po upečení ihned obalujeme v moučkovém cukru s vanilkou.

Co jsou vlastně Vánoce?

21. listopadu 2008 v 6:31 | Didla |  Vánoce
25. prosince se slaví narození Ježíše Krista. V době sčítání lidu v římské říši se odebral Josef z Nazareta do judského Betléma, aby se tu zaregistroval s Marií, která v té době čekala dítě. "Když tam byli, naplnily se jí dny, kdy měla porodit. I porodila syna a položila jej do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo...". Tak se narodil dlouho očekávaný a předpovídaný Boží syn, jehož jedním z jmen je "Emmanuel" = "Bůh s námi". Vánoce znamenají, že Bůh k nám přišel v Ježíši Kristu, aby se s námi solidarizoval, aby s námi zůstával ve všech našich situacích, a aby každému z nás nabídl cestu k Bohu.

Vánoční

20. listopadu 2008 v 18:40 | Didla |  Vánoce



K narození dítěte

10. listopadu 2008 v 6:56 | Didla |  Přání/přáníčka
Gratulujem maminko, že máš zdravé miminko. Ať v něm zdraví stále plane, nemoci se nedostane. Celý život kvete jen a splní se mu každý sen.

Když narodí se maličký,
dar vidění má pod víčky,
dar slyšení má v něžném oušku,
dar dotyku má v prstíčkách,
dar chuti pozná v prvním doušku,
dar vůně v jarních kytičkách.
Maminko, ty k těm darům v krátku dar řeči přidáš nemluvňátku!

Přejeme Vám, aby nový človíček přinesl do Vaší rodiny hodně lásky, smíchu a něhy.

Rozrostla se rodinka o dvě malá miminka. Ať se na ně svět jen směje, zdraví, štěstí, lásku přeje

Je to bezva novina,
že narodil se klučina.
Přejeme mu štěstí, zdraví,
ať ho život hodně baví.
Pozvedáme sklenku vínka,
ať je hodný tatínek i maminka.

Ať děťátku sudičky,
jen vše dobré dají,
ať pro něho hodně lásky,
zdraví, štěstí mají

Přeji Tvému miminku vše nejlepší do vínku.
Ať ti roste jako z vody, celý život bez nehody!

Přestože měří jen pár centimetrů a váží jen pár kilo, jsou pro každého tím největším pokladem na světě.

Milý úsměv na tvářičce,
rodičům mnoho lásky
a všem touhu žít pro druhého.

Blahopřejeme Vám k narození Vašeho syna.
Přejeme Vám, aby přinesl do Vaší rodiny hodně lásky, smíchu a něhy.
Ať s ním prožíváte mnoho radosti a šťastných chvil. Ať je zdravý a roste jako z vody! Ať je pro Vás tím největším pokladem na světě.

Ať Vám Vaše holčička přinese mnoho radosti a šťastných chvil, ať je zdravá a roste jako z vody. Blahopřejeme k narození děťátka

Pobaví tě, nenudí tě,
unaví tě, přinutí tě.
Kdopak je to? Je to dítě.
Vzbudí tě a rozesměje,
uspí tě a rozechvěje.
Překvapí tě, pochopí tě,
zarazí tě, zamrzí tě.
Kdopak je to? Je to dítě.
Nejdřív bere, pak i dává,
první krůček - voláš sláva.
Vše nejlepší k narození potomka!


Odpusť mi..

10. listopadu 2008 v 6:55 | Didla |  Přání/přáníčka
Jsi pro mne slunce mého života, miluju tě víc než sebe. Každou minutu myslím na to jak jsme byli spolu, chybí mi tvé dotyky, tvůj smích. Prosím, vrať se lásko.

Láska je krásná, ale nezná míru bolesti.

Je snadnější číst než psát, zlobit se než se veselit. Jít než stát, hledat než nalézt a snadnější nenávidět než milovat. Snadnější, ale neznamená krásnější.

Chci být ve Tvém životě a splnit Ti každý Tvůj sen. Toužím po tom, abych se mohl po Tvém boku probouzet po celý život. Odpusť mi.

Nechci už nikdy být bez Tebe, být bez Tvých hřejivých slov. Jediné, co mi teď schází, to jsi Ty. Tak příjdi a zůstaň.

Kdo zná jak nehezké je zklamání, kdo zná jak chladný je svět, pochopí zoufalé volaní: Vrať se lásko má zpět!

Měsíček pluje po nebi, do okna se mi blýská. Já stále usnout nemohu, po Tobě se mi stýská!

Já vím, že Tě nesmím vídat, já vím, že Tě nesmím líbat. Já vím, že mě nemáš rád, přesto dál Tě budu milovat...

Stýská se mi po Tvém hlase, chybí mi Tvůj krásny smích, chtěla bych Tě slyšet zase a nemít slzy ve dlaních...

Stýská se mi, je mi smutno, chci jen s Tebou být. Jsi mé všechno, mám Tě ráda, pro Tebe chci žít.

Lásko moje, co se stalo, že se srdce rozplakalo. Tvůj odchod mě bolel víc, než to slovy mohu říct!

Kdo jednou tě líbal a v náručí tě měl, ten nemůže zapomenout i kdyby chtěl.

Smutno je mi bez Tebe, smutno jako v hrobě. Častokrát si říkávám, jak se daří tobě...

List za listem dolů padá, s lehkostí se snáší k zemi, a já tě mám stále ráda, po tvých očích stýská se mi...


Valentýnky

10. listopadu 2008 v 6:53 | Didla |  Přání/přáníčka
Jen jedno přání by si mé srdce přálo,aby bylo tvým srdcem věčně milováno.

Od té doby, co Tě znám, krásný pocit v srdci mám. Nezapírám - láska to je, patří Ti teď srdce moje.

Dej mi jednu hubičku, Ty můj milý mazlíčku, já Ti za to pošeptám, jak jsem ráda, že Tě mám. Krásného Valentýna

Že uhodnu, co Tě dovede nejvíce rozpálit!? Když se nešťastnou náhodou opřeš o horká kamna! Šťastného Valentýna!

Valentýnku moje Lásko dneska tobě posílám. Ať víš že já neustále místo pro Tě v srdci mám.

K svátku všech zamilovaných i já malé přání mám, ať máme hodně dnů krásných a nic nechybí nám.

Srdce srdci srdce dalo. Srdce srdci přísahalo. Teď to srdce srdce prosí, ať to srdce v srdci nosí.

Právě teď, když čteš toto přáníčko, na Tebe moc myslím.
Vidím Tvou tvář, slyším Tvůj hlas, cítím dotyk Tvých dlaní... Nemůžu se dočkat, až se mé snění promění v báječné chvíle s Tebou.
Krásného Valentýna.

Dokud jsem nepoznala Tebe, nevěděla jsem jaké je to TĚŠIT SE NA VALENTÝNA! Teď, když Tě mám lásko, tak Ti přeju toho nejkrásnějšího a nejzamilovanějšího Valentýna! Miluju tě!

Určitě toužíš dostat Valentýnku od někoho, kdo si myslí, že jsi nejlepší na světě. Právě jsi ji otevřel!

Jsi má láska, jsi můj sen, Tobě patří dnešní den. Jenom s Tebou chci se smát a jen Tebe MILOVAT. Krásného Valentýna, Miluji Tě!

Jen jedno přání si mé srdce přálo, aby bylo tebou navždy milováno. Lásko má já tě ráda mám a přeji ti krásného Valentýna.


Ke svatbě

10. listopadu 2008 v 6:46 | Didla |  Přání/přáníčka
Kazdy ma svou pohadku, kazdy chce dojit k cili,at se Vam vsechno vyplni, o cem jste spolu snili.
V rade dnesnich gratulantu prejeme Vam malicko, v manzelstvi at Vam slouzi zdravi, laska, stesticko.

Manzelstvi je "pry" krasna vec. Jen nekdy "pry" to neni k vydrzeni. Tak Vam prejeme, aby Vam to vydrzelo hodne dlouho.

Na vas slavny den, prejeme vam blaho jen. Nevesto, uz nejsi decko, miluj zenicha nadevsecko. Miluj ho a libej vrele, nos mu jidlo do postele. Zenichu mily, uz je to jisto, pod pantoflem je Tve misto. Prachy domu nosit musis a pri tom si stojku zkusis. Nedelej si z toho nic, vzdyt tech chlapu uz je vic. At se jen stesti na Vas smeje, ze srdce Vám vroucne preje…

Kdyz je devce na vdavani, touzi stat se mladou pani. Vybere si k sobe muze, ktery se ji libit muze. A pak jednoho dne rano, vsechno zmeni sluvko "ano". V libankach cas potom leti, vrana s capem nosi deti. Zena ma vzdy stastna licka, pokud ji muz s laskou hycka. Mnoho stesti, lasky a vzajemneho porozumeni ve Vasem spolecnem zivote preje…

Zenichu - nejaky cas s Tebou chodila, nakonec Te prece dobila, prisla Tvoje hodina, padni jako hrdina. Nevesto - bud k nemu sladka, drz ho ale pekne zkratka, at ta hlava rodiny posloucha jak hodiny. Jeste radit Ti chci k tomu, nepoustej ho casto z domu, bud na neho jako cetnik, vezmi mu vzdy kazdy petnik.

Hodne stesti, malo place a do roka kudrnace. Poradnyho porizka, at postylku roztriska!

Mily hochu, sundej trenky, do roka, at visi plenky. Nemusis se vubec bat, pridavky Ti plati stat. Kdyz Ti neda kolik treba, zbytek doplati Ti deda. Blahoprejeme k ziskani uredniho potvrzeni vasi dosavadni ilegálni cinnosti.

Uz Te chytla, uz Te capla, uz Ti muzi, pusa sklapla. Necerti se kohoute, uz mas hlavu v chomoute. Nebudes sam, budes v paru, tahat tu manzelskou karu. Drz si zeno muze zkratka, zavirej si za nim vratka, slap mu hezky na paty, at vi, ze je zenaty. Tak jak Rumcajs s Mankou v lese, stejně i Vy, milujte se. A at se Vam nestyska, poridte si Cipiska.

Plujte lodkou stesti sveho, do pristavu manzelskeho. Bourek, tech se nelekejte, na zly vitr pozor dejte. Lod si drzte v poradku, rozmnozujte posadku. Vase mala lod jiz plyne oceanem zivota, kdo se neda, nezahyne, kdo se boji, ztroskota. Namornik, at z vas je jeden, kormidelnik druhy zas, schazi vam jen plavcik maly a ten prijde v pravy cas.

Mila mlada pani, posilám Ti prani, at se Tobe dobre dari, at muz misto Tebe vari, zehli, pere, prachy dava, at Ti nikdy nenadava. At nechodi za jinymi, na deti at pere pliny, at je nosi, chova, koupa, trpelive at je houpa. Pro ulevu v praci Tvoji, at ty deti treba koji.

Hodne pijte, hodne jezte, do postylky tise vlezte. Prvni trefa at je kluk! Kdyz to tata poplete, mejte radost z devcete!

Bylo Vam dano osudem spolecnou cestou jit, ted uz Vam zbyva jen jedno, spolu radi se mit. Aby Vam bylo veselo a meli jste si s cim hrat, at Vas kmotr cap navstivi alespon sedumkrat. Vse nejlepsi na spolecne ceste zivotem...

Nasli jste jednou cesticku, kracejte po ni spolu, same stesti at potkate, vyhnete se bolu. Spokojenosti hodne, nejen trosicku, po roce at mate holcicku.

Do dalsich dni Vaseho spolecneho zivota necht Vas provazi matematika zivota, ktera nasobi lasku, deli nenavist, umocnuje dobro a odmocnuje zlo.

V dnesni pro vas tak vyznamny den je treba si pripomenout! Kdo bude hlava rodiny, kdo bude natahovat hodiny, kdo bude vynaset smeti, kdo bude hlidat deti. My vam vsak chceme prat. Mejte jeden druheho moc rad.
Aby byl klid v rodine, zavrete obe tchyne do skrine, a az prijdou deticky - vypustte obe babicky.


Fotešky

9. listopadu 2008 v 12:20 | Didla |  RobbieWilliams:-*

Slangový slovník

9. listopadu 2008 v 12:19 | Didla |  Drogy

absťák
Abstinenční syndrom nebo lépe syndrom z odnětí je stav, který nastává po přerušení užívání drog u závislých osob. Má složku psychickou a tělesnou, může být i smrtelný, zvláště po alkoholu, benzodiazepinech a barbiturátech.
acid, kyselina

LSD - halucinogenní látka, nejčastěji užívaná ve formě malého papírku (trip, papír, papírek, paper) napuštěného účinnou látkou
áčko

Alnagon, lék s obsahem codeinu
apač

Apaurin (jeden z firmních názvů pro Diazepam)
bad trip, horor trip

(z angličtiny špatný výlet) stav, kdy droga místo očekávaných účinků vyvolala nepříjemné pocity (strach, úzkost, nepříjemné halucinace, paranoia), charakteristický u halucinogenů
bílej, hnědej

heroin podle barvy - čistoty
bouchnout si, šlehnout si, nastřelit se, dát si

injekčně si aplikovat drogu

braun, béčko, český heroin

látka pokoutně vyráběná nejčastěji z kodeinu, patří do skupiny opioidů (viz heslo opioidy). Aplikuje se nitrožilně a poměrně rychle vyvolává závislost. V posledních letech byl v tuzemsku vyráběný "braun" do jisté míry zatlačen do pozadí importovaným heroinem
buchna, braunka, pumpa, nástřelka, pichna, práskačka

injekční stříkačka


čaras

druh hašiše, užívaný hlavně v Indii
čistý

ve spojení "být čistý" - tedy nebrat drogy, ve spojení "máš čistý" = máš čisté injekční stříkačky
čórka

krádež (u závislých většinou motivovaná snahou opatřit si prostředky na drogu)
dealer

v prostředí drogové scény obchodník s drogami
dělat peníze

opatřovat si peníze na drogy, většinou nelegálně
depka, déčko

deprese
diák

Diazepam
dojezd

stav při odeznívání účinků drogy (většinou nepříjemný)
efko, éčko, efo

efedrin, výchozí látka pro výrobu pervitinu
eso, esko

Subutex - lék pro substituční terapii na bázi opioidů, často užívaný ilegálně; dříve také Solutan - lék, který obsahuje efedrin, což je výchozí látka pro výrobu pervitinu
elpaso

loupežné přepadení
emko

morfin
extáze, extoška, xtc, tableta, pilule, éčko, kolčo, kolečko, koule

droga MDMA (extáze) ve formě tablet

fetovat, smažit, frčet, fárat (ostravský slang)

být pod vlivem drogy, "fárat" = také specifický výraz pro přehrabování popelnic v důsledku intoxikace pervitinem
fetky, smažky, vysmaženci, toxíci, feťáci

uživatelé drog


fetovat, smažit

brát drogy
flashback [čti flešbek]

V překladu záblesk paměti. Jedná se o návrat stavu prožitého při intoxikaci s určitým časovým odstupem, obyčejně literatura uvádí 1 rok, může to však být i déle.
gambler

patologický hráč
halušky, haluze, haldy (ostravský slang)

halucinace

hašiš, haš, shit [čti šit], čokoláda

zformovaná sušená pryskyřice ze samčích rostlin konopí
herák, héro, háčko, ejč, eič, kedra, kedr

heroin

houbičky, houby

myšleno lysohlávky
chemky

suroviny pro výrobu drog, nejčastěji pervitinu
joint, špek, brko

marihuanová cigareta
káčko

1- kodein
2- kontaktní centrum
káčkaři

pracovníci kontaktního centra, často i terénní pracovníci
klepky, zob

tablety s psychotropním účinkem
koks, kokos, káčko, sníh, cukr

kokain

lovec lebek

směs marihuany a hašiše
marjána, ganja, hulení, tráva, zelí

marihuana, konopí

meťák

metadon, opioid užívaný v substituční terapii
materiál, matroš

droga
nádobíčko, vercajk, nádobí

pomůcka k aplikaci drogy (injekční tříkačka, lžička, voda, vata apod.)
nájezd


Opiáty

9. listopadu 2008 v 11:53 | Didla |  Drogy
Opiáty
PŮSOBENÍ NA ČINNOST MOZKU
Opioidy ovlivňují (farmakologicky působí) organismus prostřednictvím opioidních receptorů. Opioidy se v lékařství používají jako nejsilnější léky proti bolesti (analgetika - anodyna) nebo jako léky proti kašli - tlumí kašlací reflex (antitusika). Zcela výjimečně se připouští použití tinctura opii jako léku při úpornému průjmu. Opiáty jsou podskupinou opioidů, která má chemickou strukturu blízkou morfinu. Morfin je nejdůležitější účinnou látkou opia a referenční látkou (vztahuje se k ní účinek ostatních opioidů).
Mechanismus účinku je dán vazbou látky na opioidní receptory - RC (Receptor je jakýsi vypínač, který může být zapnut/vypnut/zablokován určitou látkou; tím dochází k modulaci vlastností cílové buňky.) , které se vyskytují v celém centrálním nervovém systému (dále CNS). Organismus sám vyrábí látky - endogenní opioidy (endorfiny, enkefaliny, dynorfin), které se váží na tyto RC a modulují některé funkce organismu, především reakci na bolest.
Morfinové RC existují v několika subtypech:
* mí-receptory - mají analgetické působení, vedou k euforii, sedaci, útlumu dechového centra. Jsou nejdůležitější pro vznik závislosti.
* delta-receptory - jsou lokalizovány periferně a podílí se na analgezii;
* kappa-receptory - podílí se na analgezii na míšní úrovni, vedou k sedaci a dysforii;
* sigma-receptory - podílí se na působení některých psychotomimetik a na dysforii způsobené opioidy.

Podle poměru afinity (síly vazby k receptoru) a vnitřní aktivity (efektivity - síly aktivace receptoru) se opioidy dělí na několik skupin:
* opioidní agonisté - mají silnou afinitu i vnitřní aktivitu, vyvolávají typické účinky opiátů (morfin, kodein);
* opioidní antagonisté - mají silnou afinitu, ale nulovou vnitřní aktivitu - blokují tedy recetor a zabrání účinku jiného opioidu, proto se užívají jako lék při předávkování (naloxon);
* částeční opioidní agonisté - antagonisté - vážou se na receptory, některé aktivují a jiné blokují (butorphanol, pentazocin);
* částeční opioidní antagonisté (dualisté) - mají pevnou vazbu na receptor, ale slabou vnitřní aktivitu (buprenorfin).

Účinek se mění podle afinity látky k jednotlivým subtypům. Látky, které mají vysokou afinitu k *-receptorům a současně vysokou aktivitu na těchto receptorech, jsou zatíženy velkým rizikem vzniku závislosti (morfin, heroin). Naopak látky, které *-receptory blokují, mohou vyvolat u závislého prudký odvykací stav (naloxon).

Stimulace receptorů tlumí na vnitřní straně buněčné membrány tvorbu cAMP (cyklický monoamin fosfát), který v tomto případě funguje jako tzv. druhý posel (látka, která přenáší informaci od receptoru do nitra buňky).
Po dlouhodobé aplikaci se tvorba cAMP obnovuje, což souvisí s rozvojem tolerance. Po náhlém přerušení přívodu dojde k prudkému vzestupu nitrobuněčné koncentrace cAMP a k rozvoji odvykacího stavu (abstinenční syndrom). Opiáty také ovlivňují produkci endogenních opioidů (ty normálně potlačují bolest v organismu). Zpočátku jejich výdej stimulují, ale při dlouhodobém užívání výdej endorfinů a enkefalinů tlumí a stimulují navíc jejich rozklad.
SOMATICKÉ ÚČINKY
Somatické účinky (plně platí pouze pro opiodní agonisty, u částečných antagonistů je efekt modifikován především co do kvantity, u agonistů - antagonistů i co do kvality):
Tlumí CNS. Opioidy potlačují percepční a lokalizační (vnímání a schopnost určení místa) bolesti i psychickou a emocionální složku bolesti, působí sedaci až ospalost a euforii. Způsobují depresi dýchacího centra, pokles citlivosti na dráždivý účinek acidosy a CO2. Může dojít i k zástavě dechu, pak je nezbytné okamžitě zahájit řízené dýchání. Opioidy tlumí centrum pro kašel, dráždí zónu pro zvracení (může dojít ke vdechnutí žaludečního obsahu a aspirační pneumonii - velmi nebezpečný zápal plic).
Opioidy vyvolávají miózu (stažení zornice do typické velikosti špendlíkové hlavičky), centrálně také hypotermii - pokles tělesné teploty.

Krevní oběh - zvětšení průsvitu cévního řečiště (vazodilatace), zpomalení srdeční akce (brydykardie), a tím pokles krevního tlaku (hypotenze). V toxických dávkách při hypoxii (nedostatek kyslíku a pokles parciálního tlaku v krvi) může dojít k obrně vegetativních center v mozku, která řídí srdeční akci, a k zástavě krevní cirkulace.

Dýchání - opioidy svým centrálním účinkem zpomalují dechovou frekvenci a snižují dechový objem. Změlčení dechu může být takové, že intoxikovaný bývá cyanotický (modrofialové zabarvení kůže způsobené nedostatečným okysličením červených krvinek). Snížená ventilace plic a pokles motility (pohyblivost) hladkého svalstva řasinkového epitelu (výstelka) bývá příčinou častých pneumonií (zápal plic). Specifickým efektem je bronchokonstrikce (stažení dýchacích cest, u astmatiků může dojít k astmatickému záchvatu a k dušení).

Trávicí trakt - opioidy vyvolávají těžkou zácpu (útlum motility a vzestup napětí hladkého svalstva). Vzestup napětí Oddiho svěrače (svěrač při ústí žlučovodu do dvanácterníku) může vyvolat biliární koliku (žlučová kolika, zaklínění žlučového kamene ve žlučovodu - velmi bolestivé onemocnění).

Urogenitální systém - snížená produkce a retence (zadržení) moči pro vzestup napětí močového měchýře. Dochází také k vzestupu napětí dělohy a k poklesu motility řasinkového epitelu ve vejcovodech, a tím ke sterilitě.
Kůže - svědění, typické je poškrabování se po celém těle, a to i v bezvědomí.
INTOXIKACE
Při intoxikaci je v popředí sedace a příjemná euforie, která více než jiné účinky podléhá toleranci (tolerance znamená, že při opakovaném užití látky organismus "přivyká" na vysoké dávky a pro dosažení účinku, nebo normálního fungování, potřebuje vyšší dávku drogy). Opioidy ale mohou také vyvolat dysforii (rozladu), hlavně u žen. Obyčejně bývá spojena s nevolností, zvracením a neschopností koncentrace.

Prvními příznaky akutní intoxikace jsou nevolnost, hučení v uších, pocit tepla v obličeji, svědění (slangově "mravenci"). Otrávený se poškrabuje po celém těle i v komatu, dýchání je povrchní, mióza, která v terminálním stadiu (stadium intoxikace, které bezprostředně předchází úmrtí; příčinou je mělké dýchání a nedostatečné okysličení krve) přechází v mydriázu (rozšíření zornice, v tomto případě je známkou těžké hypoxie CNS) a hyperreflexie (zvýšení všech somatických reflexů). Při chronickém užívání je nejvíce postižena oblast charakterových vlastností, intelekt bývá nepostižen. Dochází k etické degradaci individua. Závislý je líný, bez vůle, ztrácí libido a potenci, může být depresivní, pravidlem bývají děsivé pseudohalucinace při usínání. Častá bývá nespavost, únava a podrážděnost střídající se s apatií. Nezdravá životospráva vede k celkovému vyčerpání organismu a ke kachexii (chorobné celkové sešlosti z podvýživy). Často dochází k infekcím, které souvisejí s oslabením imunitního systému a nesterilní injekční aplikací drogy. Koloběh opatřování si drogy a výše uvedené poruchy mohou vést k sebevraždě.

DLOUHODOBÉ UŽÍVÁNÍ
Obecným jevem dlouhodobého opakovaného užívání je rozvoj fyzické závislosti, jejímiž příznaky jsou vzestup tolerance a tím i potřeba stále vyšších dávek. Mechanismus vzniku fyzické závislosti leží v kombinaci mechanismů na buněčné (zmnožení RC) a nitrobuněčné úrovni (obnova inhibované tvorby cAMP), na úrovni cílových orgánů a poklesu produkce endogenních opiátů. Pravidelní dlouhodobí uživatelé se dostávají na dávky, které jsou mnohonásobkem smrtelné dávky pro prvouživatele.
Důležitý z tohoto hlediska je fakt, že při abstinenci od opiátů rychle klesá tolerance a dávka, která před odvyknutím byla běžná, se stává smrtelnou!

ODVYKÁNÍ
Hlavními příznaky odvykacího stavu jsou zrcadlové k účinku opiátů. V lehčích případech se projevuje především příznaky stran trávícího traktu, jako jsou: bolest břicha, průjmy, dále neklid a nespavost. V těžších případech je reakce bouřlivá - pocení, zvýšení teploty, slzení, mydriáza, pokles krevního tlaku, úporná nespavost, poruchy řeči, třesy, nechutenství a dehydratace. Může dojít i ke kolapsu a úmrtí.

AKUTNÍ INTOXIKACE, PRVNÍ POMOC
První pomoc při akutní intoxikaci (předávkování) je udržet postiženého při vědomí. Pokud to není možné, je třeba zajistit dýchání (udržet volné dýchací cesty, zabránit aspiraci a v případě, že postižený nedýchá, dýchání z úst do úst). Specifickým antidotem (protijedem) je naloxon, aplikace však může vyvolat prudký odvykací stav s rizikem úmrtí. Při léčbě závislosti na opiátech se někdy využívají antidota, která mají za úkol blokovat opioidní RC a zabránit tak intoxikaci. Je důležité uvědomit si, že i při léčbě těmito látkami může při dostatečně vysoké dávce dojít k intoxikaci. Efektem pak ale bývá masivní předávkování a úmrtí.


LÉČBA
Při dlouhodobém užívání se jako léčebná metoda uplatňuje substituční léčba metadonem nebo buprenorphinem, která vede ke stabilizaci dlouhodobých uživatelů.
Léčba odvykacího stavu může být při vysokých dávkách komplikovaná a je vhodné ji svěřit specializovanému pracovišti. Léčebným modelem často používaným i u nás je převedení závislého na jiný opiát (ethylmorfin, metadon, buprenorfin), který se postupně vysazuje snižováním dávek. Nástup odvykacího stavu záleží na užívané droze (poločas eliminace - doba, za kterou se vyloučí polovina množství látky přítomné v organismu), výši dávky a stavu organismu. U většiny nelegálně užívaných opiátů (např. heroinu) se první příznaky objeví během prvního dne (eliminační poločas je řádově v hodinách) a vrcholí 3. - 4. den. Po týdnu bývá z větší části odeznělý. Poruchy spánku přetrvávají ještě asi měsíc po ukončení užívání. Po celou dobu odvykání (resp. po vysazení opiátů) je nejvhodnější ponechat pacienta zcela bez medikace, případně se pokusit ovlivnit např. poruchy spánku režimovým opatřením a bylinnými preparáty (tím není myšlen odvar z makovic, ale např. meduňkový čaj). Pochopitelně pokud dojde k rozvoji např. depresivního stavu (literatura i naše poznatky se shodují, že deprese může být důvodem užívání opiátů a po zahájení abstinence často dochází k rozvoji onemocnění), či poruchy spánku jsou velmi vážné, je nezbytné přistoupit k medikaci bez otálení.
Heroin

Byl syntetizován v roce 1874, v roce 1898 jej začala německá firma Bayer prodávat pod jménem Heroisch, což znamená "silný". Po léta byl heroin považován za účinný lék pro závislost na morfinu. Pikantní je, že heroin byl zpočátku považován za lék s nulovým rizikem vzniku závislosti.
Chemicky diacetylmorfin patří mezi polosyntetické deriváty morfinu. "Obohacení" chemické struktury morfinu o dvě acetylové skupiny má za následek lepší rozpustnost v tucích, a tím i snadnější průnik hematoencefalickou bariérou (ta odděluje krevní oběh od mezibuněčného prostoru mozku), což má za následek silnější "nájezd", čili "orgastický" pocit, typický na začátku intoxikace. V anglosaské literatuře tzv. "flash". Acetylové skupiny jsou v organismu rychle odštěpeny a vlastní účinek zprostředkován morfinem. Zdrojovou látkou pro výrobu heroinu bývá morfin nebo přímo opium. Hnědý heroin má zásaditou reakci a je vhodný ke kouření nebo inhalaci z aluminiové folie, bývá s příměsí strychninu. Nesnadno se rozpouští, proto při jeho přípravě k injekční aplikaci je potřeba přidat kyselinu (nejvhodnější je použít krystalický vitamin C). Bílý heroin - hydrochlorid je určený k injekční aplikaci, eventuálně šňupání.
Poločas eliminace (tj. doba, za kterou se množství látky v organismu zredukuje o 50%; děje se to jednak přeměnou na metabolity, které mohou být také účinné, jednak vylučováním) heroinu je asi 3 - 20 minut. Poločas eliminace jeho prvního metabolitu 6-monoacetylmorfinu je 2 - 3 hodiny, děje se tak močí. Až 80% může být vyloučeno do 24 hodin a metabolity mohou být detekovány z moči až 3 dny po poslední dávce, z krve 1 až 2 dny. Relativně krátký eliminační poločas má za následek zkracování doby mezi jednotlivými aplikacemi při rozvoji závislosti (závislý narkoman si aplikuje látku ve 2 - 4 denních dávkách a pokud k užití do určité doby nedojde, dochází k rozvoji odvykacího stavu).
Závislost na heroinu vzniká poměrně rychle, již cca po několika měsících pravidelného užívání (ze zkušeností se ukazuje, že prvních symptomů odvykacího stavu si uživatel všimne po 1 - 3 měsících denního užívání). Závislost má složku fyzickou a psychickou. Fyzická závislost se projevuje vzestupem tolerance a potřebou zvyšování dávek. Psychická závislost se vyznačuje ztrátou kontroly nad užitím/užíváním a neovladatelným dychtěním po droze.
Abstinenční syndrom vzniká asi 10 hodin po poslední aplikaci s maximem 2. - 3. den. Jeho intenzita závisí na podávané dávce. V lehčích případech se projevuje především příznaky stran trávícího traktu - bolestmi břicha, průjmy, mydriázou, úzkostí a špatnou náladou. Pravidelnou, obyčejně delší dobu přetrvávající, obtíží je nespavost. V těžších případech dochází k vzestupu tělesné teploty, úporné nespavosti, poruchám řeči, třesům, nechutenství a dehydrataci. Vzácně dochází ke kolapsu a úmrtí. Pro odvykací stav není podstatné, jaká byla forma aplikace heroinu. Důležitá je dávka a pravidelnost užívání.
Poznámka pro rodiče:
Adolescent užívající heroin bývá hodné dítě, které dorazí večer včas domů, u večeře pospává a s omluvou, že je unavené, odejde spát nebo si něco číst. Prvním příznakem užívání heroinu pak bývají ztráty peněz, či cenných předmětů.
Charakteristika látky:
1. Vyvolává útlum CNS (centrální nervový systém), tlumí dechové centrum (může dojít i k zástavě dechu) a vyvolává euforii.
2. Rozdíl mezi dávkou, která vyvolá intoxikaci, a dávkou, která je smrtelná, je malý, snadno tedy dojde k předávkování.
3. Vyvolává psychickou i tělesnou závislost.
4. Odvykací syndrom trvá asi 10 dní, s vrcholem 2. - 3. den. Po odvyknutí rychle klesá tolerance.

Opium


Opium je jedna z nejdéle známých drog s bohatou minulostí, současností i budoucností. Jeho užívání provází lidstvo odnepaměti a lidé jej budou pravděpodobně užívat až do konce svých dnů. V Čechách každé léto vyráží mnoho poživačů opia do polí za touto nejstarší drogou. Pokusili jsme se proto před opiovou sezónou připravit přehledný text, který užívání opia mapuje a vysvětluje rizika spojená s užíváním. Následující text nemá tedy k užívání v žádném případě nabádat, měl by potenciální zájemce spíše varovat.

Historický úvod

Opium patří mezi nejstarší známé drogy. Na jeho minulosti je zajímavé, že na rozdíl od jiných drog není v historii popsáno užívání v náboženském kontextu. Vždy bylo užíváno jako lék nebo jako omamná droga - narkotikum. První recepty na léky s obsahem opia jsou zaznamenány v historických spisech ze starého Egypta, staré Číny, opium zmiňuje i Homér ve svém díle Odyssea v 9 stol. před Kristem.
Až do 19. století byly známy dva způsoby užívání opia:
-Kouření, které bylo společensky méně přijatelné - bylo na něj pohlíženo jako na nezdravý návyk.
-Požívání opia - většinou ve formě léků a čajů na uklidnění - které byly volně prodávány v lékárnách. Opium se přidávalo do piva, dávalo se neklidným dětem na uklidnění, …
V devatenáctém století byla izolována aktivní složka opia, které dostala jméno morfin, podle Řeckého boha snů Morfea. O několik let později byl syntetizován a uveden na trh diacetylmorfin, známý spíše pod svým obchodním názvem heroin. V 19. století byla také objevena injekční jehla a tím se objevil i nový způsob užívání - injekční aplikace. Ta postupně zatlačila do pozadí tradiční způsoby užívání.

Základní botanické a chemické údaje

Zdrojem opia je mák setý - papaver somniferum. Existuje několik "druhů" máku setého, takzvaných kultivarů. V Čechách se mák pěstuje pro zrno a olej, část máku, resp. makoviny - makové slámy, se užívá k farmaceutickým účelům. Pro pěstování jsou tedy speciálně vyšlechtěné kultivary s vyšším obsahem oleje - Hanácký modrý a Amarin. Kultury máku výhradně pro produkci opia se pěstují spíše v jižních zemích. Jedná se většinou o bělosemenné kultivary.
Opium se získá mělkým nařezáváním zelených makovic. Z řezů prýští bílá, mléčná šťáva, která na vzduchu rychle zasychá a hnědne. Z jedné makovice se získá 0,05 gramu surového opia. Opium má trpce hořkou chuť a omamnou vůni, která může vyvolávat nutkání ke zvracení.
Asi čtvrtinu hmotnosti opia tvoří alkaloidy, celkem jich bylo izolováno několik desítek. Alkaloidy jsou přírodní dusíkaté látky zásaditého charakteru. V rostlinách se vyskytují častěji jako soli organických kyselin, méně často jsou volné. Alkaloidy opia jsou odvozeny od aminokyselin fenylalaninu a tyrosinu. Morfin, kodein a thebain mají fenantrénové jádro, papaverin izochinolinové. Alkaloid thebain je základem pro syntézu naloxonu (antidotum opoidů) a buprenorfinu (substituční lék - SUBUTEX?).

OBSAH NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH ALKALOIDŮ V OPIU
ALKALOID
OBSAH V OPIU
Morfin
1,5 - 22%
Kodein
Do 4%
Papaverin
Do 1%
Thebain
Do 0,5%

Morfin je nejdůležitějším a také nejúčinnějším alkaloidem opia. Díky morfinu má opium svůj charakteristický účinek, kvůli němu je užíváno v lékařství a také zneužíváno jako droga.

Užívání opia

Tradiční užívání opia ve většině světa ustoupilo užívání syntetických nebo izolovaných a vyčištěných opiátů. Na Zemi existují místa, kde se opium kouří a patří to ke kultuře obyvatelstva podobně jako u nás pití piva. Jedná se o oblasti, kde pěstování a užívání opia má tisíciletou tradici.
Užívání opia v Čechách je také celkem rozšířené, uživatelé vyhledávají jednak čerstvé makovice, ze kterých získávají opium. Druhou drogou (termín droga v tomto kontextu znamená látku rostlinného původu sloužící k přípravě léku nebo léčivé směsi) jsou sušené makovice, maková sláma neboli makovina. Z mých pozorování se zdá že existují následující typy uživatelů, resp. užívání:
-Výhradně sezónní uživatelé - v době opiové sezony vyrazí nasbírat surové opium, které pak užívají - většinou několik měsíců. Opium často kouří, nebo z něj vyrábějí různé odvary. Od podzimu do jara pak abstinují.
-Celoroční poživači opia - v průběhu sezony si udělají zásobu surového opia na celý rok nebo nasbírají a nasuší zásobu makoviny - makové slámy. Z té pak vyrábějí odvary, které popíjejí. Tento druh poživačů je dosti výjimečný.
-Doplňkové užívání - uživatelé, kteří celoročně užívají jiné drogy (obyčejně heroin) a vždy v létě přecházejí často z ekonomických důvodů na užívání opia. Opium si často aplikují injekčně.

Farmakologické údaje

Surové opium se dnes užívá výhradně jako droga. V lékařství se opium užívá velmi zřídka. V současnosti je častější užití izolovaných nebo syntetických alkaloidů. Lékopis doporučuje maximální dávku jednorázově 0,15 g práškového opia, denně pak 0,5 gramu při obsahu 10% morfinu. Pokud vyjdeme z předpokladu, že nařezáním jedné makovice získáme 0,05 gramu opia, tak jednorázová dávka by byla maximálně opium sebrané ze 3 makovic, denně pak maximálně z 10 makovic. Samozřejmě - míněno je užití požíváním - při injekční aplikaci musíme dávku redukovat na šťávu z 1 makovice, při kouření ze 2 makovic.
Opium nebo přípravky z makoviny je možné si aplikovat:
-Kouřením - u nás většinou jako surové opium, které se kouří buď z dýmek, nebo nadrobené a zabalené do cigaret. Tradiční opium určené ke kouření - "čandu" - se u nás neužívá. Jeho výroba je dosti složitá a trvá asi rok. Opium pak má formu světlé pasty, kterou lze hníst. V průběhu přípravy se mění obsah rostlinných zbytků i alkaloidů. Biologická využitelnost (tzn. kolik z užitého opia se dostane do těla) kouřeného opia je vysoká, kolem 60-70%.
-Při požívání opia je biologická dostupnost účinných látek kolem 30%. Požívání je možné buď jako opium surové nebo ve formě čajů a odvarů. Ty se většinou připravují z makovic čerstvých nebo ze sušené makoviny. Nevýhodou při perorálním užívání je častý nežádoucí příznak - zvracení, obyčejně bez nevolnosti. Silnější odvary mohou zvracení vyvolat i když k nim jen přičichneme.
-Injekční aplikace je však značně riziková a proto zásadně nevhodná. Biologická využitelnost účinných látek je sice vysoká (blíží se 100%), ale velmi vysoká jsou i zdravotní rizika spojená s tímto způsobem užití. (viz. níže)
Pohyb hlavních alkaloidů v organismu:
-Morfin - má mocný efekt na CNS (centrální nervový systém - mozek a mícha). Místem účinku jsou specifické receptory pro endogenní opioidy které jsou rozmístěné v mozku a míše. Průnik do CNS přes hemato-encefalickou barieru, která odděluje krevní systém a mozek je problematický díky špatné rozpustnosti morfia v tucích. Většina morfinu se vylučuje z těla nezměněna močí - 90% morfia se vyloučí během 24 hodin. Morfin dobře proniká placentární barierou, může tedy ohrozit nenarozený plod.
-Kodein je mnohem slabší než morfin, v organismu se z části na morfin metabolizuje. Mechanismus a místo účinku i vylučování je prakticky shodné s morfiem.
-Papaverin se relativně dobře vstřebává z trávícího ústrojí. Nemá centrální účinek, protože neproniká hematoencefalickou barierou. Účinkuje tedy jen periferně.
Laboratorní detekovatelnost: Užití opia je možné laboratorně nebo screeningovými testy (destičky, papírky) detekovat jako jiné opiáty. Po jednorázovém užití se testy negativizují cca. 3 den, po pravidelném užívání do týdne. Pokud je k detekci užita sofistikovanější metoda (chromatografie), toxikolog může rozpoznat zda bylo užito opium nebo jiný opiát (heroin).

Účinky

Efekt opia je odlišný od čistých, izolovaných alkaloidů nebo syntetizovaných opioidů, protože se jedná o směs alkaloidů. I když se na účinku podílí především morfium, které je nejsilnějším alkaloidem - ostatní látky efekt modifikují.
-Morfin - je mocný lék proti bolesti, vyvolává euforii (účinek na limbický systém mozku), způsobuje celkový útlum mozku - to má za následek uklidnění až narkotický spánek s barevnými sny. Vedlejším a velmi obávaným účinkem útlumu je riziko zástavy dechu pro ovlivnění dechového centra. Morfin dráždí centrum pro zvracení. Periferně (tj. mimo centrální nervový sytém) morfin způsobuje ochabnutí hladkého svalstva - to vede ke zpomalení pohybu potravy ve střevech a k zácpě a k problémům s močením. Morfin silně ovlivňuje pohlavní funkce. Muži i ženy ztrácejí zájem o sex, ženy při pravidelném užívání přestávají ovulovat, pravděpodobnost otěhotnění je tedy minimální. Muži mívají po užití opiátů problémy s erekcí a bývá snížena i schopnost ejakulace.
-Kodein - je slabé analgetikum, působí jako výborný lék ke ztlumení kašle. Jinak jsou jeho účinky podobné morfiu, jen jsou mnohem slabší.
-Papaverin - účinkuje jen periferně, používá se jako lék proti křečím hladkého svalstva. Po injekční aplikaci do žíly může dojít k poruchám srdečního rytmu, poklesu krevního tlaku a zpomalení tepu.
Závislost při užívání opia (lhostejno zda jej aplikujeme injekčně, kouřením nebo požíváním) vzniká shodným mechanismem jako při užívání kteréhokoliv jiného opioidu, např. heroinu. Také odvykací stav je stejný, nastupuje několik hodin po poslední aplikaci, plně rozvinutý je 3. den a do týdne odeznívá.

Jak opium neužívat - poznámky pro uživatele opia

Příprava opia k užití není jednoduchá, jak se mnozí uživatelé domnívají. Největší problémy, resp. zdravotní rizika, nese s sebou užívání injekční. Surové opium je směsí různých látek, které nejsou k injekční aplikaci nejvhodnější. Opium, kromě alkaloidů, obsahuje stavební části rostliny - pevné součásti, různé pryskyřice, zbytky buněčných organel. Injekční aplikace čerstvě sebraného opia bez náležité úpravy s sebou přináší riziko poškození cévního systému nejen v místě aplikace, ale i např. v plicích, přes které se žilní krev filtruje. Dochází tak k ucpání plicních kapilár a omezení tzv. perfuzní kapacity plic. To s sebou nese problémy s okysličením krve a pokud dojde k rozsáhlému poškození cévního systému v plicích, člověk se začne dusit. Poškození plicních kapilár je ireverzibilní, tedy nevratné.
Když jsem se chystal psát tento článek, jeden ze sezónních uživatelů opia se kterým jsem komunikoval v internetové poradně mi napsal:
"Je mi jasný, že v tom vašem textu nemůžete psát nějakej postup, ale prosím vás, napište tam lidem, aby to hlavně nedělali na poli jenom tak, že to rozdělaj na lžičce jako heroin. Už jsem potkal pár takových, kterým z toho bylo pěkně blbě, dusili se apod. Takhle jednoduše to fakt nejde! (Nehledě na to, že je snad přeci jenom pro majitele pole snesitelnější, když najde pár šetrně nařízlejch makovic, než zplundrovanej lán, kde se válej buchny...) Když už si to někdo dává na poli, je lepší to jenom kouřit, přece jenom ve vedru a bez vody se může stát ledacos…"
Skutečně nemohu napsat do textu v poradně postup, jak správně připravit opium. Myslím, že takový text na veřejné webové stránky nepatří, návod by přece jen mohl podnítit spoustu experimentuchtivých. Mohu napsat ale pár zásad, o kterých si myslím, že je rozumné se jich držet.
-Není rozumné aplikovat si injekčně opium přímo na poli. Hlavně z bezpečnostních důvodů. Jednak existuje riziko předávkování a na poli se člověk v bezvědomí pomoci nedovolá. Také hygienické podmínky na poli jsou tragické. A pokud si člověk aplikuje drogy injekčně, měl by zachovávat alespoň základní normy - místo aplikace by mělo být čisté, je vhodné jej před aplikací dezinfikovat a to jsou podmínky, které v prachu pole není možné dodržet. Pokud opium na poli užít musíte, je lépe je kouřit.
-Příprava opia k injekční aplikaci rozhodně nevypadá tak, že si aplikuji přímo šťávu sebranou z makovic, nebo jen zahřátou s trochou kyseliny na lžičce. Pro alespoň základní bezpečnost je třeba surové opium opakovaně zahřát s kyselinou, rozpustit a opakovaně pečlivě přefiltrovat. I tak je pravděpodobnost poškození žil a vzniku abscesů vysoká, ale riziko je přece jen mnohem nižší.
-Roztok k injekční aplikaci by měl být čerstvý, je zásadně nevhodné jej skladovat. Pokud jej nespotřebujete ihned - je rozumné jej dát do lednice, nebo později užít jiným způsobem (vypít). Existuje riziko, že se ve skladovaném roztoku pomnoží nějaké bakterie nebo plísně - mají k tomu ideální podmínky, roztok obsahuje spoustu živin. Můžete si tak způsobit vážné zdravotní komplikace.
-Pokud se po aplikaci opia objeví nějaká infekce - lhostejno zda lokální (absces, flegmona) nebo celková (vysoká horečka, abscesy v jiných místech než jste si aplikovali), vyhledejte lékaře. Můžete tak předejít spoustě problémů.
-Vzhledem k tomu, že málokdo z uživatelů opia si pěstuje vlastní mák, je dobré myslet alespoň trochu na majitele pole. Zplundrovat desítky metrů čtverečních plochy je přinejmenším neslušné. Zkuste napáchat co nejméně škody.
-Opium a jiné drogy je lépe neužívat. Rizika s tím spojená jsou značná. Zkuste si tedy dobře promyslet, zda vám to stojí za to, než se do toho pustíte.

Psychedelika

9. listopadu 2008 v 11:31 | Didla |  Drogy
Halucinogeny nebo také psychedelika (Psyché+delein - manifestovat se), delirogeny, fantastika, psychózomimetika, psychotomimetika, psychodysleptika vyvolávají u zdravých jedinců psychické změny až do stadia toxické psychózy. Skupina halucinogenů zahrnuje velké množství přírodních látek, které jsou
používány od dávnověku při rituálních náboženských obřadech.
Účinná látka:
Obsažená v:
Psilocybin
Houbách rodu lysohlávek
Kyselina ibotenová
Muchomůrce červené
Mezkalin
Kaktusu Lophophora Wiliamsi
Bufotenin
Semenech rostliny Cohoba na Haiti
Ibogain
V kůře kořene keře Tabernate Iboga
Tetrahydrocanabinol
Konopí
Atropin, Skopolamin
Durmanu
Mnoho látek skupiny halucinogenů bylo syntetizováno nebo izolováno v tomto století.Nejznámější je asi LSD (1938) a MDMA - Ecstasy (1912).Výčet látek by byl velmi dlouhý, jen kniha Alexandera a Ann Shulginových: Phenethylamines I Have Known And Loved: A Chemical Love Story obsahuje 179 látek skupiny phenethylaminů a kniha stejných autorů: Tryptamines i Have Known And Loved: The Chemistry Continues obsahuje 55 látek skupiny tryptaminů.
Některé z látek se používají v lékařství, ale v jiné indikaci než halucinogen. Sem patří například celková anestetika phencyklidin (PCP) a ketamin. Obě zmíněné látky bývají vyčleňovány zvlášť mimo skupinu halucinogenů jako delirogeny, protože vyvolávají kvalitativní poruchy vědomí a způsobují totální nebo ostrůvkovou ztrátu paměti. PCP patří mezi nejnebezpečnější drogy vůbec. Je zatíženo relativně vysokým rizikem vzniku závislosti a při intoxikaci bývá časté agresivní jednání.
Samostatnou kapitolou je experimentální využití halucinogenů. V 60. letech probíhaly i u nás experimenty s LSD, kdy vyvolaný psychotický stav měl lékařům pomoci pochopit psychotické prožitky pacientů. V současné době se experimentálně užívá intoxikace ibogainem k léčbě drogových závislostí. Z literárních pramenů i z osobní zkušenosti našich klientů se zdá být tato léčba perspektivní, zcela mizí bažení po intoxikaci primární drogou, pacienti se mohou rychle vrátit do společnosti s relativně minimální podporou léčby. Nicméně tato metoda rozhodně patří do rukou zkušeného odborníka a pokus o samoléčbu může vést k závažným komplikacím.


Halucinogeny nepatří mezi rekreační drogy.Vyznačují se předem nevypočitatelným efektem. Průběh intoxikace závisí do značné míry na osobnosti uživatele a zevních podmínkách při intoxikaci. S varováním se setkávají i výzkumníci, kteří zkoumají rituální užívání halucinogenů v terénu: "Cahuillové kladli naprostý důraz na skutečnost, že tato rostlina (durman) je nevypočitatelná a varovali před jejím užíváním nahodilými experimentátory." Relativní bezpečnost při intoxikaci může zajistit školený průvodce, šaman, případně psychlog či psychiatr při terapeutických intoxikacích.
Po užití vznikají většinou subjektivně nepříjemně pociťované psychické obtíže, pocení, bušení srdce, vzestup krevního tlaku, nevolnost, někdy intoxikovaný vrhne. Častým doprovodným tělesným efektem je sucho v ústech. Tyto příznaky souvisí s ovlivněním vegetativního nervového systému.
Ve druhé fázi dochází k výrazným změnám psychiky:
1. Emoční prožívání - euforická nebo depresivní nálada, která může být provázena úzkostí a panikou.
2. Vnímání - poruchy ve vnímání časoprostoru, čas běží rychleji nebo naopak pomaleji, špatný odhad vzdáleností, změněné vnímání tvarů, pocity derealizace, při vyšších dávkách se dostavují halucinace.
3. Myšlení - bludné interpretace reality, snížení kritičnosti, soudnosti, přeceňování vlastních schopností.
4. Chování a jednání - nápadně abnormální, úzkost může vést k agresivitě, hyperaktivita, ztuhlost.
Po odeznění účinku může přetrvávat zmatenost. Uživatel má dojem, že se svět změnil a nikdy nebude již takový jako předtím. Symptomy odeznívající intoxikace pak postupně mizí i několik dní.
Halucinace vyvolané halucinogeny bývají poměrně zajímavé. Často se jedná o barevné, strukturální vize, bizarní tvary, snové krajiny. Zostřené smyslové vnímání nabízí pestrou směsici tvarů a chutí. Intoxikovaný mívá dojem, že pochopil, co se v běžně používaných předmětech skrývá, a je překvapen pestrostí barev a tvarů. Zajímavé popisy se dají najít v knihách Vondráčkových (viz. literatura), nebo v knize Aldouse Huxleyho "Brány vnímání".
§ toxické psychózy
§ panické reakce, agresivní chování
§ sebevražedné jednání
§ flashbacky (v překladu záblesky paměti. Jedná se o návrat stavu prožitého
§ při intoxikaci s určitým časovým odstupem, obyčejně literatura uvádí 1 rok, může to však být i déle)potenciálně mutagenní účinky některých látek
Potenciálně nejvážnější komplikace užití halucinogenů souvisí s jejich primárním účinkem, tedy schopností vyvolávat halucinace a psychotické stavy. Riziko hrozí jednak bezprostředně při intoxikaci, kdy psychická alterace může být příčinou nějaké nehody nebo vážné poruchy chování, které mohou vést k agresivitě proti sobě nebo okolí. Existuje také varianta, že psychotické stavy mohou přetrvávat dlouhodobě, popřípadě se mohou vracet v podobě tzv. psychotických reminiscencí (flash back, echo.fenomén).
Dlouhodobé užívání halucinogenů vede ke změnám v hodnotovém žebříčku, uživatel se vymyká běžným normám chování, mívá obtíže s integrací do společnosti.
Charakteristika halucinogenů

1. mírná psychická závislost
2. nepřítomnost somatické závislosti
3. nepřítomnost odvykacího stavu
4. poruchy chování v průběhu psychózy
5. možnost provokace dlouhodobých psychotických stavů
6. psychotické reminiscence (flashbacky)
Intoxikaci lze ve většině případů přerušit aplikací antipsychotik.

LSD


Chemicky se jedná o diethylamid kyseliny d-lysergové.Látka byla poprvé syntetizována v roce 1938 v laboratořích firmy Sandoz. V roce 1943 se díky neopatrnosti při resyntéze Albert Hoffman intoxikoval a objevil tak její účinek. Otcem nebo prorokem LSD byvá zván Timothy Leary, který se zasloužil o popularizaci LSD.
Mechanismus účinku LSD závisí na ovlivnění serotoninových receptorů (Receptor je jakýsi vypínač, který může být zapnut/vypnut/zablokován určitou látkou; tím dochází k modulaci vlastností cílové buňky.) v mozku. LSD patří mezi agonisty S2 recetporů (tj. látka, která aktivuje S2 recetpory), tzn. má psychotické účinky (může vyvolat psychózu).
LSD je velmi účinná látka.
Pro intoxikaci dostačují dávky kolem 50 gama (0,000 05 gramu).
· Dávky do 100 gama vyvolávají většinou euforii, někdy úzkosti. Realitu vnímá uživatel jen mírně zkresleně, je schopen se v situaci orientovat.
· Dávky do 250 gama vyvolávají značnou ztrátu kontaktu s realitou, stav je podobný psychóze.
· Od 200 gama výše jsou dávky, které označujeme jako psychedelické. Kontakt s realitou je zcela porušen. Dochází ke ztrátě orientace v sobě samém i ve svém okolí.
Vzhledem k minimálním množstvím, která mohou vyvolat intoxikaci, je LSD většinou spojeno tzv. matricí, do které je napuštěno (kupříkladu jako trip se označuje papírek napuštěný LSD o rozměrech 5x5 mm).
Otrava se projeví po užití per os (ústy) za 1/2 až 3/4 hodiny, vrcholí asi za 3 hodiny, pak je asi 2 hodiny stabilní. Účinek odeznívá po 6 - 8 hodinách. Někdy může dojít během 24 hodin k druhému nástupu příznaků.
Nástup intoxikace se většinou ohlásí pocity závratě, nevolnosti, někdy zvracením. Objevuje se slinotok, kuřáci mívají tendenci kouřit. Somaticky se objevuje rozšíření zornic, stoupá krevní tlak a tep, stoupá teplota, intoxikovaný se potí.
Psychické projevy jsou různé. Vědomí je zachováno, bývá porušena kontinuita prožívání. Je oslabena kontrola vůle a kritičnost, taktéž časová orientace. Pro intoxikaci je klíčový tzv. set a seting - tj. vnitřní stav intoxikovaného a zevní prostředí. Reakce je výsledkem spolupůsobení látky, psychologického a fyzikálního okolí, osobnostní struktury pokusné osoby, terapeuta a očekávání, co by látka mohla dělat. Mění se prožívání emocí, většinou převládá eufroie a hypomanické tempo, může ale také převládat panická hrůza a bezbřehá úzkost. Intoxikace bývá provázena poruchou pohybové koordinace, alternace vnímání je značná, hlavně zrakového a tělového. Změněna je perspektiva, odhadování vzdáleností, barvy. Vyskytují se četné halucinace (resp. pseudohalucinace), tělové se projevují změněným vnímáním tělesných proporcí. Pocity mohou být někdy velmi nepříjemné, provázené úzkostí. Intoxikovaní líčí snové krajiny, hovoří s klobouky, slyší barvy atd. Časté bývají obavy ze ztráty duševního zdraví, někdy k tomu skutečně dojde a stav přetrvává dlouhodobě.
Rizika
Rizika spojená s užíváním jsou poměrně značná. LSD nepatří mezi drogy vhodné k užití "pro zábavu", pro svou razanci a předem nevypočitatelný efekt. Nezkušeného uživatele může stav překvapit. Trvalé psychické následky či sebevražedné pokusy nejsou vyjímečné. Bezpečnost může zvýšit průvodce, který "převede" uživatele přes úskalí intoxikace. Stává se, že přetrvává vystašenost, zmatenost, pocity "otevření" hlavy.
Specifickým rizikem typickým pro skupinu halucinogenů je "bad trip". Jedná se o mimořádně nepříznivě probíhající intoxikaci s hrůznými obrazy, pocitem vitálního ohrožení. Intoxikovaný pak může být nebezpečný sobě i svému okolí. Uklidnění intoxikovaného, vyvedení z prostředí, které vnímá jako rizikové, je nezbytné. Doporučuji také všem, kteří "bad trip" prožili, aby se dalších intoxikací raději vystříhali.
Specifickým rizikem intoxikace LSD jsou tzv. "flashbacky" (v překladu záblesky paměti). Jedná se o návrat stavu prožitého při intoxikaci s určitým časovým odstupem. Obyčejně literatura uvádí 1 rok, může to však být i déle. Flashbacky bývají často krátkodobé, několikaminutové či vteřinové, průběh však může být co do délky a intenzity shodný s intoxikací. Flashbacky se někdy objeví jednorázově, jindy přicházejí opakovaně. Stav může vzniknout zdánlivě bez příčiny, pravděpodobně se jedná o reakci na vyvolávající podnět, či soubor vyvolávajících podnětů, které stav vyprovokují. Jako podnět se může například uplatnit modelová situace, ve které docházelo k intoxikaci. Podnět však může zůstat skrytý.
Riziko závislosti je poměrně malé. Obyčejně nedochází ke ztrátě kontroly, jako je tomu například u závislosti na alkoholu. Časté jsou po opakovaných intoxikacích změny sebepojetí a sebehodnocení. Někdy se objevuje přetrvávající vztahovačnost, úzkost, častá je ztráta kontaktu s realitou. Uživatelé se vztahují ke světu až s jistým "filozoficky moudrým" náhledem, pro normální život však bývají často nepoužitelní.
V souvislosti s LSD se často mluví o poškození genetické informace lidských buněk. Pro vznik poškození není údajně důležitý počet intoxikací, ale jen to, zda intoxikace proběhla. To znamená, že k poškození dochází již po první intoxikaci, další už na kvantitu poškození (chromozomových aberací) nemají statisticky významný vliv. Kombinace s dalšími halucinogeny zvyšuje pravděpodobnost poškození. Novější práce riziko aberací nepotvrzují, pro praxi je ale důležité, že užívání drog je spojeno s celkovým životním stylem, který se může uplatnit jako vyvolávající faktor nebo kofaktor. Je také možné, že mutagen obsahuje matrice, ve které je droga navázána.
Charakteristika látky:
1. Účinné dávky jsou již od 0,000 05 gramu, jedná se tedy o látku mimořádně účinnou.
2. Svým primárním účinkem vyvolává psychotický stav.
3. Nepatří mezi "rekreační" drogy, intoxikace může mít vážné psychické následky.
4. Dlohodobě i po jednorázovém užití drogy může dojít k návratu stavu prožitého při intoxikaci.
5. Jedná se o látku s potenciálně mutagenním účinkem.
6. Látka nevyvolává závislost, při častém užívání dochází k osobnostním změnám.

Mdma


MDMA byla jako účinná látka syntetizována, resp. patentována v roce 1912 firmou Merck jako lék na hubnutí. Moderní (poválečná) historie MDMA je spojena se jménem Alexandra Shulgina, který látku resyntetizoval v 50. letech. V 70. letech inicioval pokusy o její terapeutické užívání v USA. V polovině 80. let se Ecstasy objevila ve Velké Británii, odkud se její užívání rozšířilo do zbytku Evropy.
Extáze svým účinkem spadá na pomezí stimulancií a psychedelik (halucinogenů). Uživatelé a psychoterapeuti, kteří s MDMA pracovali, ji označují jako empatogen (zvyšuje schopnost vcítit se do druhého). Z hlediska drogového trhu patří látka do skupiny designer drugs (látky, které mají shodný účinek s některou drogou, byly ale vyrobeny tak, aby byly legální).
Chemicky patří mezi fenyletylaminy. Psychotropní látky této skupiny mají 2 základní efekty. Látky nesubstiuované na benzenovém kruhu mají obyčejně spíše stimulační efekt, látky substituované v poloze 2,4,5 a 3,4,5 se vyznačují efektem psychedelickým. Chemický název je 3,4-metylendioxy-N-metylamfetamin (odtud její zkratka MDMA). V čisté formě je to bílá krystalická silně hořká látka. Na trhu je obyčejně dostupná ve formě tablet či kapslí. Forma tablet je různorodá. Typicky bývá z jedné strany reliéfní obrázek (vytlačené e, holubice, delfín atd.), z druhé strany zlomová rýha. Na tabletách bývá vidět, že se nejedná o tovární výrobek. Obsah účinné látky bývá průměrně mezi 80-150 mg (průměrná, "doporučená" dávka), tablety s dávkami kolem 200 mg jsou již velmi silné. Složení tablet nebývá standardní. MDMA obsahuje jen část z nich, mnohé jsou bez účinné látky, některé obsahují jiné amfetaminy, efedrin nebo kofein. Mohou se však vyskytnout i potenciálně nebezpečné kombinace (efedrin s inhibitory MAO).
Běžná dávka se pohybuje mezi 80 - 150mg, po per os (ústy) užití se látka vstřebává sliznicí trávícího traktu a je distribuována krví do celého organismu. Nástup účinku od 0,5 - 1 hodiny, odeznění po 4 - 6 hodinách. Eliminační poločas (doba, za kterou se množství látky v těle zredukuje na polovinu) je kolem 6 hodin, biotransformací (zmetabolizování) vzniká po průchodu játry MDA a obě látky jsou pak vylučovány ledvinami (podíl MDA je asi 1/10). Detekce v moči je možná při občasném užívání 1 týden, při intenzivním užívání do 14 dnů, z krve je to jen 1 až 3 dny.
Kombinování extáze s jinými drogami či léky zvyšuje pravděpodobnost nežádoucích účinků. Podle dostupných zdrojů uživatelů se většinou MDMA kombinuje s jinými látkami pro dosažení silnějšího efektu. Typická je podle literatury kombinace s jinou látkou této skupiny 2C-B, ale vzhledem k výrazně větší razanci druhé látky se pak efekt MDMA příliš neprojeví. Život ohrožující je užití spolu s MAO inhibitory (antidepresiva).
Vlastnosti působení na organismus
Hlavním místem účinku je mozek, konkrétně ovlivnění vylučování neurotransmiterů serotoninových a dopaminových synapsí (spojení nervových nuněk). Kromě ovlivnění psychiky dochází také k ovlivnění somatických funkcí.
Nástup účinku se obyčejně projeví neklidem a mírnou zmateností, somaticky se může objevit tachykardie (zrychlení srdečního tepu). Neklid a zmatenost v další fázi obyčejně ustoupí, nastává fáze klidu a pohody, mizí stres, dochází k projasnění nálady. Při užití o samotě je uživatel obyčejně schopen zvýšeného intelektuálního výkonu. Při užití v páru nastupují pocity empatie, lásky, zvyšuje se komunikativnost a potřeba dotýkat se druhého. MDMA nefunguje jako afrodiziakum. U mužů může dokonce snižovat schopnost erekce a oddaluje ejakulaci. Pro efekt MDMA je charakteristická určitá plochost a mírnost intoxikace (slangově - není to žádná velká pařba), halucinace jsou nepravděpodobné, dostaví se jen mírně zostřené vnímání a celková psychická a fyzická stimulace.
Somaticky má MDMA podobné účinky jako jiné amfetaminy: vzestup krevního tlaku, tepové frekvence, celková příprava organismu na zvýšenou zátěž (vzestup svalového napětí atd.), rozšíření zornic. Doprovodným efektem bývá nechutenství (koneckonců patentována je jako lék na hubnutí), nepříjemné pocení a napětí žvýkacích svalů.
Potenciálně vážné mohou být nežádoucí účinky. Ovlivnění vegetativního nervového systému s sebou nese změny tepelné regulace a absence pocitu žízně. Může dojít k přehřátí organismu, zvláště při užití na párty. Při tanci člověk produkuje značné množství tepla a může dojít k přehřátí organismu - úpalu. Pak může dojít k poškození vnitřních orgánů a postižený může i zemřít. Dalším z nežádoucích efektů je neurotoxicita (poškození nervových buněk). Ta byla prokázána pokusy na zvířatech, u lidí se předpokládá efekt podobný. Samozřejmě je otázka, zda úmrtí a poškození nervového systému, která jsou spojována s užíváním extáze, padají na vrub neurotoxicity, a která mají příčinu ve vyčerpání a dehydrataci. Dlouhodobé časté užívání může vyústit v toxickou psychózu; pravidelní uživatelé MDMA také častěji sahají po silnějších stimulantech (pervitinu, kokainu), což je vcelku logický důsledek vyčerpání synapsí, na kterých MDMA účinkuje. Druhý den po užití extáze se většinou dostavuje kocovina (Kocovina je ve srovnání s poalkoholovou mírnější a poněkud jiného typu.) v podobě únavy, bolesti svalů a kloubů, někdy deprese (smutek, úzkost) - v podstatě opak prožitků při intoxikaci. Ta může někdy trvat i několik dní. Možnost vzniku psychózy při dlouhodobém užívání byla zmíněna výše. Jako u jiných psychotropních látek existuje i při užívání MDMA riziko vzniku závislosti.
Extáze je typická párty droga. Typické je užívání většinou v klubech za doprovodu patřičné hudby. Uživatel extáze většinou intenzivně tančí, někdy až do naprostého vyčerpání - buď nepociťuje vyčerpání vůbec, nebo je varovný pocit vyčerpání přehlušen příjemnými prožitky. To může mít za následek tělesné poškození.
Jak bezpečněji: Berete-li extázi kvůli tanci, je dobré hodně pít. Také je nutné občas si dát občas pauzu a odpočinout si. Měli byste se také přesvědčit, jestli to, co berete, je skutečně extáze. V případě, že vidíte někoho, kdo se dostal po užití extáze do úzkých, snažte se mu pomoci, nejlépe tak, že zavoláte lékaře, dodáte postiženému tekutiny, dopravíte ho na klidné místo (na houseparty existují tzv. chill out rooms - odpočinkové místnosti, ve kterých je větší klid a chládek). Necítíte-li se bezpečně, extázi raději neberte. Může zhoršit vaši úzkost či prohloubit depresi. Máte-li problémy se srdcem, vysokým krevním tlakem, játry či ledvinami, také se raději extázi vyhněte. Pokud po MDMA ucítíte bolest v prsou či v zádech, může to být signál, že došlo k dehydrataci (nedostatek tekutin) a je na místě si odpočinout a pořádně se napít.

Kokain

9. listopadu 2008 v 11:08 | Didla |  Drogy

Kokain

Historie
Složení
Účinky
Rizika
Závislost
Literatura

Historie
Kokain je alkaloid jihoamerickéno keře Erythroxilon koka LAM (Lamarck - koka pravá). Historie užívání koky je velmi dlouhá. Indiánská pověst říká, že první Inka - Manco Kapak, syn boha slunce, přinesl lidem tuto bájnou rostlinu, která "obveseluje zarmoucené, unaveným dává sílu a nasycuje hladové". Pro indiány byla koka především náboženská rostlina. Sloužila také k přemáhání únavy a hladu ve vysokých horách. Žvýkání koky mezi indiány se udrželo až dodnes.
Do Evropy byla koka dovezena dovezena roce 1859. Italský fyzik Angelo Mariany v 19. století přidával koku do vína a prodával jej jako "Vin Mariany". Doporučoval toto víno jako analgetikum, anestetikum, lék proti nechutenství a žaludečním potížím.

Vlastní alkaloid (kokain) byl izolován roce 1859. Kokain jako lokální anestetikum objevil pro medicínu Sigmund Freud. V roce 1878 začal Bentley léčit kokainem morfinisty, a tím přispěl k rozšíření kokainismu.

Složení
Kokain je tropanový alkaloid. Výchozí látkou pro jeho syntézu je aminokyselina arginin. Medicínsky se využívá ve formě Cocainum chloratum, nebo hydrochloricum (bílé šupinovité, lesklé krystaly bez zápachu, nahořklé chuti a znecitlivující jazyk). Tradičním způsobem aplikace je žvýkání kokových listů, které se v našich podmínkách nevyskytují. Žvýkači denně spotřebují asi 25 - 50 g kokových listů (0,05 - 0,1 g kokainu). Kokain se nejčastěji užívá šňupáním, injekční aplikace je méně častá. Množství přijaté drogy je individuální, pohybuje se od desetin gramu do 20 - 30 g denně.

Kokain je zdrojovou surovinou pro výrobu cracku. Crack (chemicky: forma volné base) se užívá pouze kouřením. Jednorázová dávka bývá 10 - 120 mg. Biologická dostupnost je 20 -30 % při intranasální aplikaci (aplikuje se hydrochlorid), ve formě volné base (CRACK) 6 - 32 %. Mechanismus účinku je podobný jako u jiných stimulancií, totiž blok zpětného vychytávání (reuptake) dopaminu, serotoninu a noradrenalinu do nervových zakončení v mozku. Rychlost nástupu účinku závisí na formě podání. Účinky kokainu trvají poměrně krátce, již po 30-ti minutách ustupují, poločas vylučování je 0,7-1,5 hodiny (podle užité dávky). Možnost detekce v moči je u kokainu jen asi 3-6 hodin, jeho metabolity lze zachytit maximálně do 3 dnů.

Účinky
Nástup účinku se tělesně projeví vzestupem krevního tlaku, zrychlením pulsu, rozšířením zornic (mydriasou), pocením a nevolností. Při prvním užití jsou pocity většinou spíše nepříjemné (srdeční slabost, rozšíření zornic, třes rukou, mrazení, bledost), teprve opakované užívání vede k euforii. Kokainista je veselý, družný, má halucinace příjemného obsahu, dostavuje se touha po pohybu a zvýšeném výkonu. U některých uživatelů se objeví se lenivá snivost spojená s halucinacemi. Stav připomíná hypomanii - intoxikovaný je často na první pohled nápadný přebytkem energie, hovorností často hyperaktivitou až agitovaným neklidem. Dostavuje se euforie, nápadné jsou poruchy chování, vymizení zábran, vystupňovaný sexuální pud vede k nymfomanickému chování u žen, u mužů také roste chuť, ale často klesá schopnost pud ukojit. Kokain je silné anorektickum (snižuje chuť k jídlu). Anorexie často vede k nápadné, často viditelně nezdravé hubenosti, organismus trpí podvýživou.

Dlouhodobé užívání se děje typicky v tazích, chronická otrava vede k vzestupu tolerance k účinkům euforizujícím, současně se objevují stavy úzkosti, panické ataky, běžné jsou psychotické epizody paranoidního charakteru (toxické psychosy). Typické bývají tělové halucinace při nichž má postižený dojem, že je napaden hmyzem. Postižený trpí pocity sledování, které mohou vést až k agresivitě, či suicidiu. Toxická psychosa po vysazení drogy obyčejně bez následků odeznívá. Stává se však, že u disponovaných osob může přetrvávat.


Rizika
Užívání kokainu představuje ohromnou zátěž pro kardiovaskulární systém, stoupá riziko srdečních a mozkových příhod. Dlouhodobé šňupání vede k poškození nosní sliznice, často nevratnému, mohou se objevit i nekrózy (místní odumření) v oblasti nosu, postižení či ztráta čichu je pravidlem.
Při těžké akutní otravě se objevují záškuby a křeče, stoupá teplota a slábne krevní oběh. Otrávený nakonec kolabuje a umírá v důsledku ochrnutí dýchacího centra.


Závislost
Kokain nevyvolává závislost tělesnou, o to mocnější je ale závislost psychická. Někteří autoři považují závislost na konainu za vůbec nejsilnější. Odvykání se děje v několika fázích:
1. Bezprostředně po vysazení se dostavuje únava, často několikadenní spánek přerušovaný epizodami bdělosti se silným hladem a příjmem velkého množství potravy. Dostavuje se deprese, úzkost, svět se abstinujícímu jeví bezútěšně šedivý, mohou se dostavit sebevražedné myšlenky.
2. Abstinující se mírně zrestauroval, odpočal si a nasytil se, dostavuje se obyčejně silná touha po droze, vzhledem ke zlepšené tělesné kondici často dochází k relapsům. Přetrvává depresivní prožívání, dostavuje se podrážděnost, někdy se objevují poruchy spánku. Trvá řádově dny až týdny.
3. Fáze mírnějších obtíží, depresivní symptomatologie postupně odeznívá, touha po aplikaci drogy slábne, i když se někdy dostavuje v neztenčené síle. Obyčejně trvá několik týdnů až měsíců.

Podpůrná farmakologická léčba obyčejně není nutná, často je spíše nevhodná. Při silné depresivní atace se doporučují antidepresiva, která zvyšují hladinu serotoninu a odstraňují vyčerpání synapsí. Někdy je možné pokusit se o farmakologickou podporu látkami, které specificky zlepšují metabolismus nervových buněk (nootropika). Toxická psychosa často odezní sama při pouhém vysazení drogy, při vážnějších potížích nebo dlouhém průběhu se užívají neuroleptika (antipsychotika). Při poškození nosní sliznice se osvědčil nosní olej s vitaminy A a E (např. Coldastop).